Bůh: „Franto, ty víš všechno o zahradách a o přírodě – co se to děje tam dole? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbovej zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky…“

Sv. František: „To všechno ten kmen, který se tam usadil, pane. Říkají si příměšťáci. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.“

Bůh: „Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle příměšťáci, aby tam opravdu rostla tráva?“

Sv. František: „Očividně, pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.“

Bůh: „Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být příměšťáci velice šťastní!“

Sv. František: „Vypadá to, že ne, pane. Jakmile trochu povyroste, sekají ji někdy i dvakrát do týdne.“

Bůh: „Oni ji sekají? Suší ji jako seno?“

Sv. František: „To ne, většina z nich ji hrabe a dává do pytlů.“

Bůh: „Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?“

Sv. František: „Ne, právě naopak. Platí za odvoz.“

Bůh: „Tak počkej chvilku – oni to hnojí, aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?“

Sv. František: „Ano, pane.“

Bůh: „Tihle příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.“

Sv. František: „Tomu nebudete věřit, pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.“

Bůh: „Děsnej nesmysl! Alespoň, že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost, aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.“

Sv. František: „Raději si sedněte, pane. Místo toho je příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.“

Bůh: „To není možné!! A co dělají, aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?“

Sv. František: „Po tom, co vyhodí listy, kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.“

Bůh: „A odkud tento mulč berou?“

Sv. František: „Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili…“

Bůh: „Už radši nic neříkej…“